poezie

27. července 2008 v 9:23 | KiPiSSkA |  °°Tak různě..°°
Víno s vanilkou
Co se dá říct rudou růží?
Láska? Touha? Věřím Ti?
Tak zvláštní ty chvíle jsou
Popíjíme víno s vanilkou
Cítím Tvé dotyky na kůži
Toužím zůstat ve Tvém objetí

První schůzka magnet v očích
Vášnivá noc končí z rána
Nevšední snídaně, emoce sílí
Nedýchám, vstřebávám tuhle chvíli
Vnímám ten zvláštní pocit
Jsem do Tebe zamilovaná
Chci, toužím se s Tebou setkat
Vidět v předsíni Tvé boty
Tvá vůně mě celou omámí
Pak marné čekání, bolavé poznání
Proč mě tohle muselo potkat?
Šedé dny plné nejistoty….

Asi je třeba tím vším projít
Moudrost přijde až později
I to k životu patří, vždyť víš…
Nešťastnou lásku pochopíš
Příště to nenech tak daleko zajít!
Příště? Mám nějakou naději?…
Kam odcházíš?
Kam odcházíš můj milovaný andílku?
Vždy jsem toužil býti ti nablízku,
celé své srdce jsem ti dal,
jenom tvé štěstí jsem si přál...
Život bez tebe nemá cenu,
bez tebe, já brzičko zhynu...

Kam odcházíš světlo mého života?
V mém srdci zůstane jen temnota,
tvůj úsměv pro mě blahem byl,
bez tebe já nebudu míti sil...
Nebudu mít sil tu býti dál,
proč jen mi tě osud vzal?

Kam odcházíš má voňavá květinko?
Naději dej mi alespoň malinko,
naději že tvé srdce bude dále tlouci,
naději, že nepodlehne té kruté moci...
Moci smrti jež se bojí každý,
miluju tě lásko a to navždy...

Kam odcházíš? Já s tebou chci jít,
tvé objetí já navždy chci mít...
Tvůj tep již mizí, tvůj dech se krátí,
neboj se lásko, naše štěstí se nám vrátí...
Žíly mé chlad nože poznávají,
naše duše spolu odplouvají...
Ozvěny
Vladimír Kříž
Ve všem se mi vracíš
tak jako v zimě přicházívá sníh
Jsi tichým pohlazením deště
když šumí ve větvích
I láskou vzdálenou
jež něžná jako dech
teď znovu se mi připomíná
A zase
cítím tvé rty
ve sklence vína
jež sládne jako v polibcích
Pak znovu ozvěna
přinese tvůj smích
tak jako dávný cinkot
zvonků stříbrných...
Zbytečná láska
Karel Kryl
Jak kvítek, který vadne, jak světlo lampy za dne, jak pousmání chladné jsi zbytečná,
jak prach, jenž na stůl sedne, jak dálky nedohledné, jak odmocnina z jedné jsi zbytečná
jak suché větve lísky, jak rozfoukané třísky, jak žluté pouštní písky jsi zbytečná,
jak v mracích světlo luny, jak pod hladinou duny, jak roztříštěné čluny jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.
Jak polámané meče, jak zmrzlé kvítky kleče, jak mlýn, v němž není mleče, jsi zbytečná,
jak zaskřípění klíče, jak bez násady rýče, jak polovina míče jsi zbytečná
jak promarněná rada, jak stará kůže hada, jak cit, když kvete zrada, jsi zbytečná,
jak nevyhrané bitvy, jak staré kroje z Litvy, jak tupé ostří břitvy jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko.
Jak vzpomínky, jež bolí, jak svazek starých rolí, jak stará děvka s holí jsi zbytečná,
jak obehrané skladby, jak rozbourané hradby, jak hlas, jenž křičí z klatby, jsi zbytečná,
jak plachetnice v ledu, jak had, jenž nemá jedu, jak spor, jenž marně vedu, jsi zbytečná,
jak prsten, který tísní, jak strom, jenž kvete plísní, jak svět, jenž zhrdl písní, jsi zbytečná, jsi zbytečná, má lásko ...
Druhý lístek
Jan Cimický
Řekla mi kdysi
dívka ve vlaku,
,,náš život je jen pomalé umírání
na cestě plné bodláků".
Zda měla pravdu, nepátral jsem ani.

Vím jen, že po zimě přijde tání,
a někdy, tak náhle, pokud vím,
překvapí nás už za svítání,
překrásným ránem slunečným.

Láska je prý krutá. Nevím o tom.
Potkala mě náhle. Nevím jak.
A co bylo předtím a co potom,
nevzpomínám si, ale je to tak.

Bloudili jsme lásko, kde se dalo.
Chvíli tam, pak zase nazpátek,
jako víla s princem, co natrvalo
přišli na svět z dětských pohádek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama